Cesta přes Samaří

Když se Ježíš a jeho apoštolové vydávají do Samaří a do řeckých měst, setkávají se s první velkou filozofickou výzvou ze strany římských občanů, kteří jejich poselství odmítají jako něco určeného pro „slabochy a otroky“. V reakci na to Ježíš pronáší působivou řeč o tom, jak božská láska, která zdaleka není slabá, je ve skutečnosti nejvyšší silou, která řídí vesmír – i když stejně jako rodičovská výchova není její moudrost vždy na první pohled zřejmá. Tento střet mezi římskými ideály síly a Ježíšovým revolučním poselstvím o skutečné moci lásky poukazuje na nadčasovou debatu o povaze skutečné síly v protikladu ke zdánlivé moci.